0
(netradiční report nejen z prvních narozenin)
Milý deníčku,
možná že si říkáš, proč si píšu deníček, kterej si píšou většinou holky. Většinou holky v pubertě. Většinou proto, že to, co maj na srdci se styděj někomu říct. Nebo nemaj komu. Nebo se bojej, že to nikdo nepochopí a bude trapas. Tak se tomu nediv. Já přece JSEM holka. Kdybych byla kluk, byla bych třeba rock band. Kdybych byla TO – tím myslím rod střední, byla bych třeba…třeba hudební těleso. Já jsem ale KAPELA, takže HOLKA. Tak. A v pubertě jsem asi taky, i když už jsem velká – už mě je jeden rock!
Tak a už je to venku. Slavila jsem svoje první narozky! Chápeš to? Asi ne, protože ty jseš ještě mladej cucák =D Ne, promiň, dělám si srandu. Já ti teda řeknu, jak to bylo, chceš? Tak jo, ale nikomu to neříkej, jo? Bude to takový naše malý tajemství, jo? Dobře…
Je to zvláštní, ale prej si lidi nepamatujou ty věci, který prožívali hned po narození. To já si teda pamatuju všechno. Fakt všechno, můžeš si mě klíďo vyzkoušet. A zatím skoro na všechno, co jsem prožila, vzpomínám ráda. Mám totiž super rodiče, všech pět. Co se zase divíš? Jo, pět, a co jako? Víš, u nás je to jiný, my můžeme mít rodičů různě, někdo má třeba jen tři, někdo devět. Ale já myslím, že pět je tak akorát. Někdy jsem teda záviděla ostatním holkám, to zas jo, to musím přiznat – že maj bohatý rodiče a kupujou jim samý ty super věci, který pěkně svítěj, hrajou pěkně nahlas a tak…Hmmm tak kdybys věděl, co jsme měli doma my, to by ses asi smál, až by ses za poslední stránku popadal…to jsem se až styděla si k nám někoho přivýst na návštěvu, i když u nás bylo moc hezky…Už jsem ti psala, že mám supr rodiče, a navíc mě vždycky pěkně rozmazlovali. Já jsem je někdy trošku zlobila, to víš, byla jsem malá holka, no. I když vlastně je trošku zlobím pořád. Ale oni mě maj moc rádi a vždycky mi to odpustěj. To ti je sranda, já jim třeba dám najevo, co bych ráda, a oni se mi to hned snažej vyplnit. A to si třeba vymyslím věci, kterejma si myslím, že je budu jenom škádlit, ale oni ne že by mě dali třeba na holou, ale protože nechtěj abych byla smutná, tak se to nějak snažej vyřešit. Třeba se všichni najednou sejdou u nás doma a prostě to vyroběj. A to mě vždycky dovolej, že jim můžu pomáhat, ne že by mě odháněli, ať nepřekážím, normálně fakt mě berou, i když jsem ještě malá. To mě vždycky tak dojme, že nevím, jestli se mám smát, nebo brečet, no prostě puberťačka, no. Trošku si to pak třeba vyčítám, jestli je nezlobím moc, ale já se jim to pak taky snažím vynahradit na zkouškách nebo na hraní venku. Na zkouškách teda jak kdy, někdy mám blbou náladu, třeba když mě něco naštve, tak to je pak na mě vidět a nehnou se mnou, ale pak mě to zas mrzí a můžu se přetrhnout. To mě taky baví, když vidím, jak jim svítěj oči a jsou ze mě nadšený…Taky mě berou – a to ale fakt nesmíš nikde vykecat, jinak už ti nic neřeknu, slibuješ? Tak jo, normálně mě berou i do hospody! Většinou po zkoušce. Tam ti je sranda, bavěj se pořád o mě, mě to teda dělá moc dobře, ale někdy se trochu červenám, to víš, nejsem zvyklá bejt středem pozornosti. Někdy se se mnou i chluběj, ale to dělaj i rodiče na pískovišti, tak co by ne. No prostě mě maj moc rádi a já mám moc ráda je. Tak.
No a asi před čtrnácti dny, už nevím přesně, je to prostě už moc dávno, mě řekli, že budu mít první narozeniny. To jsem nevěděla, i když teda už mi vyprávěli asi všechno. I to, co bylo ještě před tím, než jsem se narodila, když jsem ještě měla jenom dva nebo tři rodiče, jak nebylo kde bydlet a jak se na mě moc těšili…Ale že budu slavit první narozky, to jsem teda netušila. I když…je pravda, že už si připadám větší, dokonce mi začaly růst prsa, to vidím v zrcadle, žejo. Taky se snažím vypadat k světu, protože mi dělá moc dobře, když se za mnou někdo otočí, to by dělalo dobře každý holce. Takže když jsem viděla, jak se snažej mi ty narozky připravit tak, aby se mi to líbilo, tak jsem se začala hrozně těšit. Třeba mě pak začnou brát častějc ven nebo tak. Víš jak závidím svejm starším kamarádům a kamarádkám? Já vím, že to víš, protože jsem ti to už říkala, žejo? Hlavně jsem doufala, že to bude veeeliká oslava, na kterou přijde mooc lidí, který si ji užijou a já na to budu vzpomínat tak jako na ten první den, kdy mě vzali ven. Rodiče blbli s nějakýma dárečkama, já myslela, že jako pro mě, ale to prej nééé, to mělo bejt pro hosty nebo co. Teda já se tak těšila, že v den mý oslavy – ještě před tím, než přišli první hosti – jsem měla nějakou divnou náladu, asi ze všech těch událostí okolo, že jsem se skoro rozbrečela. Co taky čekat od malý holky, žejo. Ale rodiče na tom byli podobně, asi je to trápilo. Ale jak začali chodit první hosti, tak se to zlepšovalo, všichni moji parentálové i emocionála se do mě snažili napumpovat spoustu energie..…co je? Jo, jsou to divný slova, jestli jim nerozumíš, tak si někde zjisti, co znamenaj a nevyrušuj…Kde jsem to skončila? Jo, tak se to pořád zlepšovalo a když jsme začínali, tak už to bylo dobrý. Pořád přicházeli další a další lidi, až bylo úplně plno. Teda já jsem se moc snažila, abych jim předvedla to nejlepší co umím. A představ si, lidem se to docela líbilo, protože naskákali přede mě, tancovali a bláznili tak, že mě ani nevadilo, že mě šlapou po kabelech. Trochu mě štvalo, že když jsem byla v nejlepším, tak mě rodičové vždycky zarazili, že musím lidi nechat odpočnout. Prdlajs odpočnout, já na to koukala, místo toho, aby odpočívali, tak pili pivo a nějaký barevný kalíšky…A potom o jedný pauze, normálně, mě přišly holky popřát a taky jsem dostala dárek! Zabalenej v krabici, to si představ, jak jsem byla zvědavá, co v ní je. A tipni si, co v ní bylo? Nevíš? Tak to zkus…Ne, tak dobře, nebudu tě napínat, stejně bys to neuhodl. Byli v ní krásný trika s mojím jménem! Prostě něco nádhernýho! Rodičové mi asi chtěli udělat radost a hned si je na sebe oblíkli a celou dobu jsme pak hráli v těch trikách. Už se moc těším, až si je zas na sebe vezmou příště. Já ještě na žádným triku nebyla, tak si to moc užívám, víš? Pak jsme zase hráli a o další pauze co bys řekl? Přišli mě zase popřát a dostala jsem nádhernej dort! Opravdickej dort s mým znakem, s hořící svíčkou, hned jsme ho rozkrojili a ochutnali a byl moooc dobrej…Teda já ti byla tak šťastná, začali jsme zase hrát, moc jsem si to užívala až do konce, lidi byli úplně super, tancovali, soutěžili, popíjeli a když jsme už chtěli skončit, tak nás nechtěli pustit pryč. A přestože jsem už byla z celýho večera už dost unavená, tak jsem se vždycky moc ráda vrátila…
Prostě to byl zatím můj největší zážitek, a zrovna na moje první narozeniny. Všem bych chtěla moc poděkovat, protože takový narozky, jaký mě lidi připravili, by mě všechny kamarádky záviděly.
Tak deníčku, teď už víš všechno, já jsem těch zážitků tak plná, že jsem se ti prostě musela svěřit. Hlavně to nikomu neříkej, jo?
Deníčku??? Co to jako děláš??? Jak jako Ctrl+C, Ctrl+V??? Deníčku???!!!! Tys to dal na net?!!!! Dobře, jak chceš, příště ti už nic neřeknu, abys věděl :-/